Dlouho jsem přemýšlela, zdali se vrátit, či nevrátit.
Je to tak dávno, že ani nevím, zdali mám stále na to být „rádoby bloggerka s jiným pohledem na svět“. Já vím, zní to hloupě…
Je to tak dávno, že ani nevím, zdali mám stále na to být „rádoby bloggerka s jiným pohledem na svět“. Já vím, zní to hloupě…
Ale přesto… Někdy to nesnášíte, jindy to milujete a i tak víte, že to neodmyslitelně patří k vám.
Blogovala jsem v pubertálních letech, blogovala jsem v nejhorším období svého života a blogovala jsem, když jsem začínala se změnou svojí osobnosti. Pokaždé mi blogování něco dalo a něco vzalo.
To je ale riziko.
Kdo nic nezkusí, nic neztratí, ale ani nezíská.
Tentokrát je to však jiné. Není to křehké. Je to plné. Má to
tvar, představu, cíl. Cíl dát druhým naději, odvahu, impuls, chuť, nápad,
příčinu, domněnku, důsledek, nebo cokoliv jiného po čem touží. Udělat svět
druhých radostnější, šťastnější, smysluplný a naplněný. Protože jen takový
život je krásný.
Věřte svým snům a ony se začnou plnit.
Tak na to prosím nezapomínejte!
Vaše
K.
