Jak neposlouchám cizí rozhovory I

středa, února 25, 2015

Včera ráno si při šálku kávy pročítám články různých bloggerů. A jak tak čtu, narazím i na článek 6 kladiv na bloggerský blok. Čtu, směji se a souhlasím s jednotlivými body. 

Nejvíce mě však pobaví 3. bod o poslouchání cizích rozhovorů. Klikám i na další článek, na který je uveden odkaz v tom prvním. A dozvídám se více o Záhadě červené barvy.
Okamžitě se mi vybaví situaci z prvního týdne letního semestru.



Výjimečně čekám s kamarádkou na výtah, protože plazit se po fakultních schodech z prvního patra do čtvrtého hned v pondělí ráno, je přeci jen poněkud děs. Po krátké chvíli, ne po obvyklých deseti minutách, výtah konečně zastaví. Není sice prázdný ale společností chlapce a slečny se příliš nezabýváme. Přistoupíme do toho „prostorného“ výtahu, který má být údajně pro šest osob. Avšak realita je jiná.



Nevím, jaký chytrák si myslí, že by se tam šest lidí někdy vešlo. Vždyť i čtyři lidi mají co dělat, aby se vzájemně neumačkali k smrti! A opravdu to není tím, že bych byla objemná. Se svými 160 cm a cca 60 kilogramy si připadám v normě. Dobře, zhubnout bych mohla, ale pochybuji, že by to nějak výrazně zvýšilo kapacitu výtahu.
A ta stojíme a vzájemně si dýcháme vzduch v tom stísněném prostoru, když se ti dva najednou začnou bavit.
On: „Já tam tak nechci. To bude zase semestr!“
Ona: „Nemluv mi. Nevím koho budeme mít na ….“

Z rozhovoru pochopím, že chodí do druháku.

On: „Slyšela jsi už tu novinku?“
Ona: „Jako?“
On: „Šimon má holku.“
Ona: „Počkej, to už tady jednou bylo ne? A pak vlastně žádnou neměl, protože neexistovala.“

Začínají mi cukat koutky.

On: „Ne tentokrát fakt existuje!“

Neudržím se a prohodím směrem ke své kamarádce.

Já: „Vidíš, nejsi jediná kdo má neexistujícího partnera.“
Kamarádka: „Ani mi to nepřipomínej!“

Kluk se na nás překvapivě podívá.

On: (smích) „Není vám hloupý poslouchat cizí rozhovory?“
Kamarádka: „Ne, jsou zajímavý.“
Já: „A ono jde v tomhle pidi výtahu něco neposlouchat?“


Co vy a poslouchání cizí konverzace ve výtahu?


PS:Jelikož a protože mám podobných zážitků mraky, určitě se časem můžete těšit na další veselé historky. Snad jste rádi ;)

You Might Also Like

5 komentářů

  1. No, ve výtahu opravdu nelze neposlouchat :-) Ono vůbec nikde nejde neposlouchat... bohužel uši nejsou vybavené automatickými špunty, které tam zajedou hned, jak někde někdo začne něco vykládat :-) Takže poslouchám a naopak je to strašně zajímavé... takový pohled do života jiných lidí. Lepší než TV seriál. Třeba mobilní rozhovory v tramvaji nelze neslyšet. Ale zažila jsem, že třeba má známá žila v silném dojmu, že cokoliv mi říká je jen mezi mnou a jí (a dokonce se ubezpečovala, že to nikomu neřeknu... a to nešlo o nic - z mého pohledu - extra intimního). A jednoho dne jsme šly s kočárkem, povídaly si a ona měla potřebu říct lidem za námi, zda jim není hloupé poslouchat cizí rozhovor....

    OdpovědětVymazat
  2. to já dělám úplně pořád! bavím mě pozorovat lidi, jsou v nich příběhy :)

    OdpovědětVymazat
  3. Výtah je teda jedno z mála míst, kde rozhovory neposlouchám. Ať už bylo třeba 8 ráno, tak i do toho 7. patra jsem ve škole chodil pěšky. Uznávám, že to není zrovna naplňující cesta, protože namísto zajímavých zážitků se jde většinou setkat jen s funěním mastodonta.

    OdpovědětVymazat
  4. Když jsem byla malá, tak mi říkali "radar", protože jsem si v klidu hrála, dospělí si povídali a když jsem něčemu nerozuměla, co se řešilo, tak jsem se hned zeptala! :D

    Přímo neodposlouchávám, ale když jdu třeba ke kadeřnici, kterou neznám, tak si s ní nemám tak nějak o čem povídat a radaruju rozhovory ostatních. Protože co jinak tam dělat, že? ;) Nejlepší bylo, když jsem byla v tom největším kadeřnici v nejbližším městečku od naší chaloupky a jedna kadeřnice povídala druhé: "Normálně jsem tu měla ženskou. Chtěla ostříhat a hned jak jsem se jí podívala do hlavy, tak tam měla vši a dělala, že o tom neví!" Pak se tam nechejte ostříhat! :)

    Nebo častěji chodím na učňák, kde mi tamní učnice na férovku vykají (asi vypadám ještě starší na svůj věk). Většinou tam čirou náhodou probírají lidi, které znám a oni neví, že ty lidi znám, tak se baví vesele dál! :)) Jen by mě zajímalo, proč tamta neměla ráda tamtu! :-O

    Náš domovní výtah je asi pro 5 lidí. Občas máme problém ve třech. Hlavně že teď funguje (musím to zaklepat), protože jednou nás vyvezl do 7. patra (toho našeho), dveře se neotevřely, celý zhasl a odvezl nás zpět do nuly, takže jsme s obřím nákupem šli po schodech.

    OdpovědětVymazat

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe